Rýžování zlata na severní Moravě má velmi starou tradici sahající hluboko do doby bronzové. Pozůstatky po zlatokopech jsou rozptýleny poměrně na rozsáhlém území mezi Olomoucí a Zlatými Horami. Hlavní rýžoviska zlata leží v povodí řek Opavy, Moravice, Černého potoka a v okolí Zlatých Hor. Izolované ostrůvky rýžovnických kopečků se nacházejí na řadě míst Nízkého Jeseníku, příkladem je třeba Velká Bystřice. Rýžoviska zlata se nevyskytují jen v geologicky nejmladších náplavech, tedy v údolních nivách vodních toků a jejich štěrkových terasách, ale i ve starších pleistocenních náplavech – starší části čtvrtohor mezi Zlatými Horami a Glucholazy (Polsko).
Na řece Opavě jsou nejrozsáhlejší naleziště mezi Vrbnem p. Pradědem a Krnovem v celkové délce 30 km. Vrstva náplavu dosahuje obvykle 5 – 10 m. Zlatokopeckými pokusy na přelomu 19. století mezi Vrbnem p. Pradědem a Andělskou Horou bylo zjištěno, že spodní voda náplavů při skalním podkladu řečiště obsahuje až 2 g zlata v 1 m krychlovém štěrku. Velikost zlatinek přesahuje v průměru 0,2 mm. Pro srovnání: Černá Opava u Mnichova obsahovala kolem 1, 5g/m krychlový a mezi Vrbnem a Karlovicemi 0,5 g. Revize rýžovisek zlata provedená na severní Moravě v roce1772 pod vedením prospektora Stanettiho potvrdila perspektivní zlatonosnost v těchto oblastech: povodí Černého potoka od prameniště až za Suchou Rudnou, náplavy na přítoku Černého potoka u Staré Vody, náplavy pod mlýnem ve Staré Vodě, náplavy Černého potoka u Malé Vísky, náplavy potoka z okolí Podlesí, náplavy potoka Bílé Opavy u Ludvíkova, náplavy Opavy pod Vrbnem (Železná), náplavy řeky Moravice v úseku mezi Mezinou a Dlouhou strání.
První konkrétní zprávu o dolování z Andělskohorského rudného revíru máme z r. 1515. Významným dokumentem, zajišťující rozvoj v Andělskohorském revíru, jsou horní svobody vydané Janem st. Z Vrbna dne 8. 3. 1556. Uvádí, že „Marek Weisingau a Jakub Mann s těžaři a všemi, kteří započnou dobývat na jeho pozemcích do jednoho roku, počínaje od nejbližšího sv. Jiří, mohou svobodně odvážet a prodávat zlato a stříbro a nejsou povinni v tomto roce odvádět povinnou urburu ve výši 1/12 ze zlata a stříbra. Po uplynutí roku však jsou povinní odvádět ze zlata a stříbra 1/12 hřivny a z jiných kovů každý patnáctý cent.“ Dále dává svobody všem, kteří staví a ještě budou stavět zvláště na rýžovištích u cechů, stejná jako mají obyvatelé Andělské Hory vyjma šenkovního práva. Povoluje, aby těžařstva a obec horního města stavěli masné krámy, lázeň a jiná zařízení, vyjma pivovaru a výčepů, mlýnů na mouku, vápenky a cihelny. Od roku 1559, kdy má panství v rukou Bernard z Vrbna je mnoho sporů o Andělskohorské doly. Byl několikrát nabádán císařem Rudolfem II.. Roku 1583 Bernard z Vrbna umírá. Panství převzal jeho bratr Hynek, ale za jeho doby se o dolování nepíše. Dolování obnovil Hynek ml. v roce 1606. Počátkem 17. století dochází k velkému hospodářskému rozvoji. 1613 byl u Vrbna postaven hamr na mosaz a u Suché Rudné na železo. V roce 1621 převzali panství Řád německých rytířů, kteří zde vytvořili významnou državu.
Velké zisky železářské výroby umožnily později Řádu přispívat i na doly u Suché Rudné (2000 až 3000 zlatých ročně). V tomto období pokračovala města Andělská Hora a Vrbno především v ražení štoly Augustin. V letech 1642-49 utrpělo bruntálské panství značné ztráty válkou a morem, přesto však práce na štole pokračovala. V roce 1647 narazili na žílu, kde získali 1,05 kg zlata. Záhy však nastaly těžkosti při ražení štoly – průval vody. 1651 byla štola 728 m dlouhá a v r. 1656 již 920 m. V roce 1683 byla štola komisionálně prohlédnuta a zajištěn její stav. Celková délka bylo 1074,5 m. Andělská Hora, společně s Vrbnem, založila nové těžařstvo Marie Pomocné v letech 1761. Nejvyšší intenzita těžby byla v letech 1761-63. Další roky docházelo k úpadku. Hlavními důlními díly zůstala štola Marie Pomocné, dále pak štola Barbora a později i jáma u Nové Rudné. Štola Augustin již nebyla obnovena. Práce na nálezné jámě Barbora, její příčné a dědičné štole, postupovaly velmi rychle a záhy se objevila dobrá ruda s olovem, kyzem a se zlatem. Kutací práce v letech 1851 až 1910 se vyznačovay obnovováním starých důlních děl. Většinou však šlo o neúspěšné kutání, ani ne tak vyčerpáním ložisek jako hospodářsko-politické příčiny.
Stará hornická obec na východním okraji Hrubého Jeseníku mezi Vrbnem pod Pradědem a Bruntálem.. Do středu obce ústí dvě protáhlé terénní prohloubeniny, o kterých se dosud předpokládalo, že vznikly od příroda jako typické, vodou vymleté strouhy. Severní dosahuje úctyhodných rozměrů. Je dlouhá 450 m, široká 50 m a hloubka se pohybuje od 7 do 11 m. Staré hornické názvy těchto strží – Měkká žíla, Podmáslí, však geologům nedaly spát. Už ve výkopu obecního vodovodu středem Měkké žily se objevily pozůstatky rýžovnického splavu archeologické hodnoty. Když se našly dokonce i dřevěné uhlíky s ohniště, bylo o překvapení postaráno. Analýza totiž ukázala, že uhlíky byly žhavé před více než 3000 lety. Dalším výzkumem geologové zjistili, že obě prohloubeniny a řada dalších děr v polích u Suché Rudné jsou starověké povrchové doly. Jejich původní hloubka byla mnohem větší, až 30 – 40 m. Archeologové by takovéto pozůstatky zařadily do doby bronzové. Dosud se tradovalo, že ložiska tvoří křemenné žíly se zlatem a dalšími užitkovými kovy. Teprve novým výzkumem se zjistilo, že zlato je také v uhlíkem bohatých břidlicích s pyritem obsahujících hojně vulkanogenních příměsí. Nejvíce zlata se hromadí u tektonických zlomů, kde polohy mocné obsahují až několik desítek gramů zlata v jedné tuně horniny.
Literatura:
KLOMÍNSKÝ J. - PACOVSKÝ J., Historie psaná zlatem, aneb Kterak zlato dobývati a kterak je užívati. Praha : Nakl. Svoboda, 1988. 167 s.
Městský úřad Andělská Hora,
Andělská Hora č. p. 217,
793 32 Andělská Hora
Pondělí, Středa: 7.00 - 12.00 12.30 - 16.00
Čtvrtek: 7.00 - 10.30
Polední přestávka: 12.00 - 12.30
Pondělí, Středa: 7.00 – 12.00 12.30 - 15.30
Čtvrtek: 7.00 – 10.30