Historie a současnost poutního kostela sv. Anny

Tato historie je vzata z listin nalezených za oltářem sv. Anny a poté přepsány. Tento opis pochází z 28. července 1864. Dovolili jsme si vybrat některé úryvky, které jsou přesným opisem z nalezených listin. Tento opis je napsán proloženým písmem.

V roce 1694 všechna školní mládež – ze svého vlastního cítění – došla ve svém myšlení k záměru postavit tuto kapli - Pramáti Ježíše Krista – svaté Matky Anny. Dne 27. Červenec 1694 se započalo s prací všeho druhu. Práce byla zakončena postavením věže a báně dne 27. září 1696 tak, aby kaple sv. Anny mohla být slavnostně vysvěcena. Panem farářem byl tehdy pro obce Andělskou Horu, Vrbno a Světlou, Pan Augusti Becher – současně jako zemský děkan pro Bruntál a Sovinec. Na stavbě se podílelo mnoho prostých lidí – řemeslníků, ale také soudce pan Johan Christ, radní, rychtáři i kněží. Pro stavbu se také konala velká sbírka.

„Náboženské cítění k této Svaté Pramáti Kristově rok od roku stoupalo a od roku 1742 tato kaple nestačila pojmout zdaleka ten počet účastníků mší svatých a bylo tomu tak zvláště při oslavách patronky této kaple – Svaté Anny. Počet dítek u zpovědí přesahoval 2000. Sama kaple byla uzounká a pojala, tísnících se 100 osob. Ctitelé Svaté Anny nemohli mít tak dost potěchy pro zbožné rozjímání, stáli-li před kaplí, mnohdy v nepohodě a často ve větru. Bylo zde nebezpečí rozfoukání svatých hostií a tak se též jednou stalo, že vzhůru ke kapli stoupal Pan farář z Velké Moravice, ve větru letící svatou hostii zahlédl a do natažené ruky ji zachytil. Leč upadl a tak se stalo, že mši svatou sloužící Pan farář počínání sledoval a byl tak utvrzen ve svém přesvědčení – na místě se stojící kaplí – postavit Chrám Páně. Anno 1766, s výsostným povolením Velectěného Biskupského milostivého Panství v Bruntále, toto dílo Anno 1769 započato. Roku 1769 stálo již pod střechou a v roce 1770 – dne 26. Července v pátek o svátku Svaté Pramáti Anny, po obdržení schválení od Milostivé Jasnosti – byl kostel zasvěcen. Dne 24. Srpna 1772, za přítomnosti všech dítek z celé farnosti i z mnoha sousedství, byl postaven a vztyčen kříž, který vyšel z dílny tesařského mistra Andrease Niessnera. Prací na stavbě přispěli a práci vykonali občané z Andělské Hory, Světlé, ze Zejfu, Staré Vody, Dětřichova, také Vrbeňáci, z Bretnova, Markvartic, Starého Města, Nové Vsi, Růdné a kdo nejvíce – to byli Pan farář, Pán Bůh a Svatá Matka Anna. Všechno bude jimi oplaceno Všem. Ku dnešnímu dni bylo na tuto STAVBU použito a hotově zaplaceno 5253 Zlatých. Na úplné dokončení bude ještě zapotřebí 200 zlatých k postavení oltářního Svatostánku, kazatelny a varhan.“

O tuto stavbu se postaral tehdejší farář pan Becher, kterému však pomáhali ještě další kněží z Řádů Německých Rytířů. V tomto období zuří v okolí boje Rusů a Turků, kteří za sebou zanechávají jen spoušť a vypleněná města. Příčinu je zapotřebí hledat v Polsku, ve spojitosti s volbou jejich krále, kterou tolik podporuje Rusko. Čeká se, že opět dospěje ke sblížení. Sblížením mohou být Turci vyřízeni – ničeho totiž doposud nemají. Nestojí nic v cestě ukončit mírové jednání smírem za přispění Rakouského a Pruského lid. V důsledku těchto válek v zemi vyvstává hladomor. Kdy lidé zabíjejí dobytek, ale také koně a psi, aby nezemřeli hlady. Mnozí trpí a umírají na nemoce. Ustalo i obchodování, neboť lidé neměli peníze. Autor se však zmiňuje, že okolní státy jsou na tom mnohem hůře. Lidé se utíkali ke sv. Anně a prosili za konec toho utrpení.

Kostel sv. Anny po válkách mnoho utrpěl, lidé se rozhodli znovu jej zvelebovat. „Obraz byl namalován Panem Greipelem, císařským dvorním malířem ve Vídni. Pan Anton Heyek, tehdejší starosta, obraz koupil a zaplatil a věnoval ho kostelu Sv. Anny na známem již kopci. Kostel zpravoval Titl. Pan Martin Niesner, tehdejší Pan farář který také kostel stavěl. Roku 1786, podkostel Sv. Anny byl od chvalitebné obce Město Andělská hora prostřednictvím císařského komisaře odkoupen, ovšem s rozkazem – tento kostel strhnout. V roce 1795 na žádost k císaři Františku II. k uctění a konáni Božích služeb kostel vrácen. Obraz byl při znovu otevření kostela císařským Okresním úřadem, darován Rázové. Obraz zůstal neošetřován do r. 1795 a toho roku 14. listopadu byl vypátrán Josefem Staudingerem, ale ve stavu velmi schátralém, prolámán, propíchán, se škodami, které lze na obraze napáchat. 19. března 1796 byl obraz restaurován a uveden do původního stavu. Tento obraz byl v roce 1823 v čase okolo Sv. Anny Panem farářem Josefem Schusche, malířem Franzem Janecito z Čech vylepšen, očištěn, na zdi (kvůli její vlhkosti) o něco posunut a potřen fermeží. V tudo byl též vyroben nově oltářní stůl. Správcem města byl toho času Pan Ignac Leyrer, policii velel Pan Alois Schleser, který také zaplatil oltářní stůl. Toho roku o svátku Sv. Anny měl v kostele kázání Pan Děkan ze Šumperka Florian Siers a slavnou mši sloužil v tomto roce nově zvolený Děkan Johann Reichel z Bruntálu.“ Od těch dob se kostel z vnější strany po částech opravoval, ale s renovací interiéru se započalo 5. července 1864. V klenbě se objevily trhliny a odstranit je bylo jednou z nejtěžších prací. Musela být postavena lešení, protože jen tak se mohli dát 4 zedníci do práce. Dnem 20. července práci vykonali a dokončili. V té době se usazuje boční Oltář - pro tento záměr bylo zapotřebí zazdít jednu z bran. Zazděny byly jedny schody vedoucí na chór. Provedla se také oprava varhan a zazdění okna u měchů neboť nepřízeň počasí je poškozovala. Všechny výdaje s opravami spojené – zedníci, řemeslníci, materiál a stavba lešení - vynesli 135 zlatých Rakouské měny.

Oprava obrazů: Vítání Krista a Getsemanská zahrada

Roku 2010 byly do kostela nainstalovány obrazy Vítání Krista a Getsemanská zahrada za podpory ministerstva kultury. U obou obrazů se jedná o olejomalbu na plátně pocházejících z 18. století od neznámých autorů. Restaurátorkou těchto obrazů byla akademická malířka a restaurátorka MgA. Blanka Valchářová. Následující text i fotografie jsou převzaty z Restaurátorské zprávy obou obrazů od již zmiňované restaurátorky B. Valchářové.